Divadlo Inventura se po úspěšné premiéře Kabaretu na konci světa, která proběhla v červnu v Divadle Kampa, připravuje na další divadelní sezonu. Dáváme si tímto předsevzetí, že budeme nejen pilně reprízovat Kabaret a zkoušet novou divadelní hru, ale budeme se o tom snažit i řádně informovat. Loni jsme naši divadelní sekci na webu poněkud zanedbávali.
Sledujte tedy naše stránky nebo facebook, kde se vždy dozvíte aktuální termíny blížících se představení nejen v Divadle Kampa.

Můžete se též těšit na krátký dokumentární film o vzniku našeho Kabaretu…pěkně od začátku až k premiéře. Film je teď ve stádiu střihu a v plné kráse spatří světlo světa na Normálním festivalu 2011.

V nové sezoně bychom také rádi rozšířili naše divadelní řady o nové herečky a herce. Víte-li o někom, kdo svůj širák odhazuje v dál zatím potajmu, určitě mu o nás dejte vědět…konkurz proběhne již v polovině září!! Bližší informace získáte na mailu ilona@inventura.org

Kabaret. Slovo opředené sítí iluzí, vyvolávající nadšení i pohrdání zároveň, provokující k smíchu. Pobavenému i výsměšnému. Slovo evokující zábavu, hudbu, tanec, humor, pestrost. A zároveň kýč, šmíru, balancování na hraně dobrého vkusu, možná spíše častěji za jeho hranicí. V každém případě prostor, kde se život vymyká zaběhnutým zvyklostem. Místo, kam všednost nepatří, místo zapomnění.

Kabaret v divadelním rouše se oproti tomu stává připomínkou života v rozmanitých polohách. Poukazuje na nejednoznačnost situací a přirozenost pochybností. Oprašuje staré známé pravdy, že člověk je mírou všech věcí a že každý soud je relativní v závislosti na úhlu pohledu. Zároveň nenásilně navádí k tomu, co většinou publikum (ať již skutečné či metaforické) láká nejvíce, k zákulisí. Zákulisí ve formě prostých i jedinečných lidských osudů, momentů štěstí i prohry, touhy po dokonalosti i do nebe volajícího neumětelství, snů i střízlivé reality.

Inscenace Kabaretu na konci světa v sobě snoubí část této pestré mozaiky v kombinaci se stylizovanými dokumentárními fragmenty ze života protagonistů. Vznikala velmi postupně v souručí scény a komediantů, kteří ani tak netouží být společností posvěcenými umělci, ale zároveň instinktivně cítí, že právě umění a zejména divadlo je pro ně takřka jediným prostředkem pro jejich sdělení. Prostředkem, kde výbava, jenž je v jiném prostředí považována za hendikep, může umožnit zcela neotřelý pohled do světů relativizujících mnohá rigidní pravidla tzv. „Reality“.

Jednoduchá dějová linka rámovaná situací „výprodeje komediantů z druhé ruky“ prostřednictvím značně pokleslého představení, plného trapných gagů, falešných not a křečovitého smíchu se v kontextu střípků osudů jednotlivých herců stává výpovědí o hledání pevného bodu ve světě a v životě, o hledání svého místa na slunci a vlastní tváře.

Nedokonalou výslovnost, zmateně opakované sekvence, křečovité pohyby nebo jiné prvky odkazující k dnes tolik nadužívanému pojmu insitnosti (rozuměj nedokonalosti, neodbornosti, naivity) lze nahlížet jako odraz našeho vlastního vnímání a ochoty překonávat sebe samé a jako výzvu ke změně nás samotných. Neboť kdo má právo posuzovat, co je dokonalé a jedině možné? A tváří v tvář výpovědi těchto komediantů je možné znovu zvažovat, co a kdy je vlastně hendikepem.

Asi nejdůležitějším atributem představení je však jistá lehkost přístupu protagonistů k tvorbě a nadsázka místy přecházející do (třeba i nezamýšleného) humoru. Nic na jevišti není míněno smrtelně vážně a přitom nic neznevažuje nikoho. „Můžete plakat, my budem se smát“, avizuje průvodní píseň představení a uvádí diváka do kontextu Hry jakožto nejdůležitějšího pojmu. Chceme hrát, můžeme si hrát, můžeme se smát. Jestli se připojíte, dobře tak, jestli ne, dobře vám tak. Volba je na Vás.

Štěpán Smolík

 Víc fotek zde

Portál je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky